Pokusné pole „CUMA DES AJONCS“, úspory na několika úrovních

Založení pokusů Cuma des Ajoncs u Maure-de-Bretagne, Ille-et-Vilaine, právě slaví své páté výročí existence. Připomínáme, že cílem těchto pokusů vedených skupinou zemědělců, agronomů a partnerů je srovnávat účinky obdělávání půdy s agronomickými, ekologickými a ekonomickými parametry pěstování kukuřice a pšenice v dané oblasti. Originalita přístupu spočívá ve skutečnosti, že pokus byl založen v roce 2002 na šestileté louce, což znamená, že začal na velmi dobře strukturované půdě.

Díky optimálním výchozím podmínkám a následnému využití přímého setí a minimalizace bylo dosaženo vynikajících výsledků bez přechodného období, což potvrdilo významný vliv obdělávání půdy na všechny měřené parametry. Při používání minimalizace půda pokračovala v pozitivním vývoji v důsledku působení plodin a meziplodin, zatímco při orbě docházelo k postupnému zhoršování její kvality. Za pět let se tedy jasně prokázaly rozdíly mezi různými způsoby pěstování a výrazně se zvýšily rozdíly mezi přímým setím a orbou.

Okamžitá úspora

Po upuštění od orby je výsledek jednoduchý a není překvapující: po třech kukuřicích a dvou pšenicích dosáhly přímé úspory paliva 146 l/ha a pracovní doba se snížila asi o 4h30/ha, což má dopad na celkové snížení použití mechanizace, jejíž náklady se snížily o 339 eur/ha. Jestliže je výsledek na hektar již vnímatelný, pak výsledek  na 67 ha farmy pana Bertranda Paumiera, kde se pokusy nacházejí, je mnohem významnější:   byla vypočítána úspora ve výši 1863 € na 27 ha kukuřice (přímé setí) a 1296 € na 40ha pšenice; za pět let je to přibližně 19000€.

S Cuma des Ajoncs nabízející tři "technické návody na klíč", je tato úspora okamžitě dosažitelná pro všechny členy skupiny. Dále je třeba poznamenat, že rozdíl mezi minimalizací a přímým setím zůstává nevýznamný: zahrnuje pouze odstranění zhutnělé půdy každé dva roky před kukuřicí (zde náklady 24€/ha) a založení pšenice kombinovaným strojem (rotační brány + setí) namísto Unidrillu.

Tyto přímé úspory jsou také doplněny reálnými úsporami, které jsou více skryté. Takže Bertrand Paumier tento rok vypočítal úsporu ve výši 20%, pokud jde o sklizně pšenice: výborná kvalita půdy a dobrý růst pšenice umožnily sklidit 2,46 ha/h u přímého setí a minimalizace v porovnání s 2,05 ha/h u orby.

Výnosy, které se zvyšují

Úspory na mechanizaci nejsou ale vyjádřeny v metrácích výnosu. V průměru a u všech plodin je rozdíl ve výnosu 14 %. Jestliže ale započítáme výrobní náklady převedené zpět na vyrobenou tunu, rozdíl se zvyšuje dle nákladů, které se zdvojnásobí v případě orby (při porovnání s přímým setím). Další způsob, jak se podívat na úspory dosažené během 5 let na farmě B.Paumiera je třeba přidat 19000€ úspor za mechanizaci k produkčnímu zisku přinesenému přímým setím.

Po pěti letech dosahuje produkční zisk na farmě po zrušení orby ekvivalentu pěstování na dalších 47 ha. S pšenicí za 200 €/t a kukuřicí za 150 €/t je celkový zisk zhruba 77000€, k čemuž musíme přidat 19000€ úspor za mechanizaci a máme 100000 € dodatečného zisku za pět let pro tuto středně velkou farmu. Tyto velmi příznivé výsledky, i když nejsou úplně objektivní z důvodu pokusů, vysvětlují, proč 70 až 80 % zemědělců v regionu Maure opustilo orbu a začalo využívat minimalizaci včetně přímého setí. To vše díky  podpoře srovnávacího pole a spolupráci s Cuma des Ajoncs.

Kvalita půdy zvyšuje rozdíly

Jedním z faktorů, které vysvětlují propast mezi postupy obdělávání půdy je rozdíl mezi různými plodinami, a to po pouhých pěti letech. Víme, že čím více je půda zpracovávána, tím více narůstá její utužení a zvyšuje se povrchový odtok půdy a eroze, ale pozorovat rozdíly v intervalech 24 m umožňuje jasným způsobem přesvědčit dokonce i ty největší skeptiky. Dle fotografií pořízených v říjnu 2006 (viz níže) voda proniká lépe do půdy, kde je využíváno přímého setí (tedy setí probíhá v lepších podmínkách), zatímco stejný zásah do půdy, na které je praktikována orba, má výsledky úplně jiné. To není kvalita 

stroje nebo techniky, které se podílejí na rozdílech, je to kvalita půdy, kterou musíme zachovat, udržet a zlepšit. Rozdíl je velmi jasný u pokusu  s měřením povrchového odtoku během srážek 108 mm/2 hodiny. (měřeno dne 17. května 2004 regionální síť TSL): U minimalizace není patrný žádný odtok, zatímco půda po orbě se rychle nasytí a začne po 40mm srážek ztrácet 20-25 mm vody/hod.

Eroze naměřená během tohoto deště zapříčinila až 434 kg/ha ztráty půdy. Jednak tyto ztráty vody a půdy vedou ke znečištění, jednak nesmíme zapomenout na nedostatky, které představují pro pěstitele: nedostatek a ztráta výživy v zimě, omezený kořenový růst v době nedostatečných srážek. Je třeba poznamenat, že snížení kvality půdy po orbě nastává navzdory přítomnosti meziplodin s velkým množstvím biomasy: jedná se o pravidelné a systematické narušení biologické organizace půdy, kdy orba zabraňuje zachování biologické aktivity půdy a efektivní organizaci půdního profilu v hloubce, zatímco kumulativní ztráty uhlíku, dusíku, vody a půdy trvale tento jev zhoršují. Na druhou stranu přímé setí a udržení struktury půdy typu louky zlepšilo půdu různými kořeny a hlubšími kořeny než jsou jen kořeny jílku a jetele.

Opět jsou tyto výsledky pozorovatelné z důvodu rozšiřujícího se rozdílu mezi prospěšnou dynamikou na straně jedné a dynamikou, ve které použití výrobních postupů vždy vyžaduje více vstupů a více zásahů, čímž se zhoršuje nerovnováha systému.

Dusík, uhlík a život v půdě

Výsledky jsou impozantní: po pěti letech mezi jednotlivými parcelami vznikl rozdíl 12 - 14 t/ha organických látek, tedy 2,4 - 2,8 t/ha/rok. Při dávce 70 kg/ha dusíku na tunu organické hmoty to představuje rozdíl 900 jednotek minerálního dusíku. Rozdíl lze vysvětlit na jedné straně zvýšením mineralizace u orby a ztrátou organické hmoty s tím spojenou. Na druhé straně mobilizací dusíku při přímém setí způsobenou syntézou organické hmoty spojenou s výkonnou biologickou aktivitou. Nakonec máme navíc k orbě každý rok 180 jednotek minerálního dusíku, a to u nižších výnosů! Tyto jevy nepochybně vysvětlují velkou část znečištění dusíku, což pozorujeme v tradičních systémech: zpracování půdy probíhá v obdobích, kdy vegetace ještě nemá velké potřeby (začátek podzimu pšenice a jaro u kukuřice) a uvolňuje velké množství minerálních živin, včetně dusíku, ale nejenom jej.

Současně se odhaduje, že celkový rozdíl v organickém uhlíku spojeném s fenoménem mineralizace / sekvestrace činí přibližně 1,8 t/ha mezi orbou a přímým setím. Kromě oslabení způsobeným ztrátou organické hmoty vyvstává i otázka globálního oteplování. Ve skutečnosti 1,8 t/ha/rok organického uhlíku přeměněného na CO2 odpovídá účinkům spalování 1,2 tun ropy na hektar za rok, k němuž musíme přidat úsporu za palivo. Samozřejmě, problém je složitější a širší,1 ale potenciál zůstává skutečný. Avšak vzhledem k optimálním podmínkám pokusů je nutné tyto údaje upravit. Je rozumnější si myslet, že v situaci normálního vývoje v rozsahu zemědělského podniku vydělíme tyto údaje dvěma, tj. asi 1 t/ha/rok uhlíku. 1 t/ha/rok – 1,5 t/ha/rok vytvořených organických látek a konečně 70 kg/ha - 100 kg/ha mobilizovaného organického dusíku a získáváme údaje blízké tomu, co je běžně uvedeno v řadě mezinárodních studií (F. Tebrugge, D. Reichosky, L. Séguy atd.).

Je také velmi zajímavé, že populace žížal dosáhly 3 t/ha v systémech minimalizace a přímého setí, ve srovnání s pouhými 0,6 t/ha v systémech využívajících orby. Pokud vezmeme v úvahu,2 že celková biologická aktivita představuje asi čtyřnásobek hmotnosti žížaly, činí to asi 10 t/ha živých organismů, což je tedy rozdíl po pěti letech. Snížení biologické aktivity půdy znamená především nedostatek funkční poréznosti, snížení recyklace minerálních prvků a menší objem uhlíku a dusíku ve formě organické hmoty. Naopak, u minimalizace silná přítomnost živých organismů (které jsou také viditelné na povrchu) je synonymem pro lepší strukturu půdy a její větší soběstačnost, což vede k vyšším výnosům.

Správný systém pěstování plodin

Analýza tohoto pokusu, který sdružuje velké množství informací, dokonale demonstruje ekonomickou, agronomickou a environmentální spojitost minimalizace, když je správně prováděna. Tento pokus také ukazuje, že neexistují stabilní ani pevně dané systémy. Zemědělec se může pohybovat ve špatném systému, kdy narušuje půdu, což vede velmi rychle k poruchám, které vyžadují stále více a více zásahů, aby se vyrovnaly nedostatky ekosystému; tyto zásahy zase zhoršují narušení půdy a vedou systém do bludného kruhu. To vede k situacím, ve kterých, navzdory stále produktivnějším výrobním prostředkům, výnosy stagnují, rostou výrobní náklady a škody na životním prostředí se naopak zvyšují. Nebo jinak, zemědělec může směřovat k jinému systému, ve kterém je zachování fyzické a biologické organizace půdy základem.   Udržení výrobní kapacity založené na soběstačné půdě nejen ušetří peníze z krátkodobého i dlouhodobého hlediska na mechanizaci a chemických přípravcích, ale také splňuje dvojí výzvu: zajistit  potraviny pro lidstvo a uchovat životní prostředí pro další generace.

MATTHIEU ARCHAMBEAUD

(1) Je možné snížit odběr energií v zemědělství a následně i emise plynů snižováním mechanizace, vývojem odrůd, které spotřebovávají méně dusíku, začleněním luskovin. Konečně, otázka udržitelnosti ukládání uhlíku v zemědělských půdách čeká stále na odpověď.

(2) Podle odhadu Odette Ménard, kanadské expertky na půdu a techniku přímého setí.