Půda jako hlavní uhlíkový lapač - díl 1
Díky lepšímu využívání zemědělských technologií, může půda absorbovat větší míru emisí oxidu uhličitého. Následující studie popisuje za jakých podmínek je to možné.
Tato vize je velmi atraktivní: zvýšení objemu uhlíku vázaného v půdě o pouhých 0.4 % by stačilo na absorbování veškerých emisí oxidu uhličitého ze zdrojů fosilní energie za rok. Teoreticky by tedy problém změny klimatu mohl být řešen pomocí lepší kontroly nad dynamikou půdy, jejíž absorpční kapacita je třikrát vyšší než u atmosféry. Mezinárodní skupina expertů se důkladně zabývala touto hypotézou, která byla poté navržena dvěma výzkumníky z Národního institutu zemědělského výzkumu (INRA) Akademii věd v roce 1999 a posléze také nastavena jako jeden z cílů COP21. Její odhalení bylo publikované minulý měsíc v časopise Geoderma a popisovalo záměr celé studie.
Celkem dvacet zemí se zapojilo do tohoto „projektu zkoumání půdy“, aby určily úložný potenciál několika desítek centimetrů měkké vrstvy půdy, ve které se nachází téměř 90 % půdní biomasy. Avšak "ne každá půda může vázat uhlík", shrnuje půdní vědec Vincent Chaplot, výzkumný pracovník v Laboratoři oceánografie a klimatu a spoluautor studie. Iniciativa s názvem "4/1000" byla založena na jednoduchém výpočtu: pokud hektar půdy pohltí 161 tun uhlíku, potom platí, že 149 kilometrů čtverečních půdy zachytí ve svých prvních dvou metrech hloubky 2 400 gigatun uhlíku. Jestliže k tomu přidáte, že 8,9 gigatun vyprodukují každoročně lidé (což znamená 0,4% neboli 4/1000), nemusí se jednat o tak nepřekonatelnou výzvu.
Zvláště to popsal Ryland Englehart, spoluzakladatel sdružení Kiss the Ground, když se zabýval tímto procesem ve videu zaměřeném na regeneraci půdy, uveřejněným na internetu pod názvem Příběh půdy (odkaz na video) "Díky fotosyntéze,“ vysvětluje, „se atmosférický uhlík (oxid uhličitý CO2) převede na cukry (sacharidy). Ty živí rostliny v oblasti kořenů a poskytují výživu mikroorganismům, které obohacují půdu. Je to dokonalá technologie.“
“Řešení našeho problému leží pod našima nohama.”
PŮDA JAKO HLAVNÍ UHLÍKOVÝ LAPAČ - díl 2
Pár čísel:
1000 tun...
...oxidu uhličitého je emitováno do stratosféry každou sekundu, což znamená téměř 36 miliard tun v roce 2015, o 61% více než v roce 1990 (zdroj: Global Carbon Project). Od roku 2004 se globální emise zvýšily o 2,3 % v průměru za rok.
400 částic CO2 v milionu částic atmosféry
V roce 2013 byl překonán milník související s mírou koncentrace CO2 ve vzduchu. Emise by mohly přesáhnout hranici 1000 ppm do konce století a tím způsobit zvýšení teploty o 2 až 6 °C (zdroj: Giec). Země stejnou situaci nezažila už 800 000 let.
16 400 kg...
...je roční průměr emise uhlíku každé francouzské domácnosti. Více než polovinu světových emisí lze přičíst třem zemím (Čína, USA, Indie).
0,9 % Roční snížení...
...emise uhlíku bude zapotřebí do roku 2030 pro udržení globální změny klimatu (oteplování) pod 2 ° C.
149 miliónů km2 ...
...je povrchu zemské masy na planetě, což tvoří 1,5 - 2 miliardy hektarů orné půdy.
Kapacita absorbování zemědělské půdy závisí na typu rostliny. Praktiky jako je permakultura (zde na farmě v Bec-Hellouin, Eure) podporují tuto kapacitu.
Zdroj: La fertilité des sols part en poussière. Www.lesechos.fr [online]. [cit. 2017-04-18]. Dostupné z: https://www.lesechos.fr/11/01/2016/LesEchos/22104-047-ECH_la-fertilite-des-sols-part-en-poussiere.htm?texte=paul%20molga