Hraboši: Dravci jsou vaše nejlepší, nejúčinnější a nejudržitelnější zbraň

Stále více z vás si stěžuje na škody způsobené hlodavci na vašich polích. K tomu dochází při kombinaci několika faktorů příznivých pro hraboše (protože právě o nich je řeč). Hlavním důvodem je příliš otevřená zemědělská krajina (tzv. "open field"), která nabízí jen velmi málo vhodných útočišť pro přirozené predátory hrabošů. Za druhé, regenerativní zemědělství vytváří situace, které jsou pro jejich výskyt příznivé: malé nebo žádné obdělávání půdy, více či méně vysoký a trvalý vegetační pokryv (zejména v zimě), rozmanitější a kvalitnější zdroje potravy. V letech, kdy je teplé a suché klima, mohou být tito roztomilí malí tvorové velmi invazivní. Pokud se ovšem nechceme připravit o žádný z prvků, které charakterizují regenerativní zemědělství (s rizikem, že přijdeme o mnohem více než o škody způsobené hraboši), existují určité prostředky, jak tento problém omezit. Pokud však chcete najít rovnováhu a udržet populaci hraboše pod přijatelnou úrovní, je třeba v první řadě na pole znovu dostat jejich přirozené predátory, dravce.

V zemědělské hantýrce se pro hraboše často používají slova myši nebo polní myši. Na zemědělských pozemcích nenajdete mnoho myší nebo myší polních. Ty první jsou přizpůsobeny lidským stanovištím. Ty druhé jsou spíše "lesní". V nejhorším případě potřebují k životu jeden živý plot a nezpůsobují takové škody jako hraboši. Fyzicky se hraboši svým příbuzným vůbec nepodobají: mají "zavalitější" tělo, poměrně malé oči a krátký ocas. Mají také kratší čenich. Z hlediska chování se myši a polní myši živí spíše semeny, zatímco hraboši mají širší jídelníček složený z vnějších částí rostlin, kořenů, cibulek a někdy i semen. 

Identifikace

Hraboš polní, žije spíše nad zemí a vytváří podzemní nory. Měří 8 až 12 cm (bez 3 až 4 cm dlouhého ocasu) a v dospělosti váží 20 až 40 gramů. Oči má větší než hraboš podzemní, protože žije více nad zemí a potřebuje ostřejší zrak, aby se vyhnul predátorům. Životní prostor samce hraboše je 1500 m² a samice 350 m². Když se samec usadí, vyhrabe si hnízdo, z něhož vychází několik otevřených, ale poměrně krátkých chodeb (maximálně 6 m). Vyhrabává také ochranné chodby, které nejsou spojeny s hnízdem. Před otvory lze pozorovat cesty, které jsou někdy překryty tunelem z vegetace a různých zbytků. Přítomnost hraboše polního se projevuje tvorbou kruhů poškozeného porostu. Jeho původně preferovaným biotopem jsou travnaté plochy a vojtěšková pole. Při hojné populaci napadá i jiné plodiny, ale vždy začíná na svých původních útočištích, kterými mohou být okraje polí, vojtěška nebo blízké travní porosty, případně i neudržovaný úhor. Závěrem je třeba dodat, že hraboš polní se poměrně rychle přizpůsobuje prostředí (pravidelně obdělávané půdě). Jeho strava je převážně rostlinná, ale nepohrdne ani několika druhy hmyzu. Denně je schopen pozřít dvojnásobek své hmotnosti zelené hmoty. Práh škodlivosti je 200 jedinců/ha.

Hryzec vodní (hraboš vodní, hraboš zemní) je větší než hraboš polní. Měří od 12 do 22 cm (ocas měří od 6 do 11 cm) při hmotnosti 60 až 120 g. Může škodit v okolí vod a jeho preferovaným územím jsou polohorské až horské travnaté oblasti.

Jeho způsob života spočívá v tom, že se živí především podzemními částmi rostlin a má v oblibě zejména rostliny bohaté na bílkoviny, jako jsou luštěniny (denně spotřebuje ekvivalent své hmotnosti). Vyhrabává si hnízdo s mnoha chodbami, které nejsou otevřené ven jako u hraboše polního. Znakem jeho přítomnosti je spíše tvorba kopečků hlíny na povrchu, které vypadají jako krtince. Rozdíl mezi nimi je jednoduchý: zatímco krtci tvoří kopečky v přímé linii nahoru, hraboši polní tvoří kopečky neuspořádaně, což je způsobeno hledáním kořenů. Dalším rozdílem je tvar kopečků. Tvar kopečků hraboše je spíše kopulovitý, což je výsledek hrabání zuby, a nikoli předníma nohama jako u krtka. Hraboši tak rozrývají zeminu v hloubce a vynášejí ji tlamou na povrch. Půda v těchto kopcích je zrnitá. Krtčí kopečky jsou kuželovitější a půda je kompaktnější, s vyvrženými půdními "hroudami“.

Chcete-li si však být opravdu jisti totožností pachatele, použijte k prozkoumání kopečku kovovou tyč: jde-li o krtka, otvor chodbičky je vždy svislý a uprostřed. A konečně, pro tohoto podzemního hraboše platí, že jediná chvíle, kdy se k němu mohou predátoři skutečně dostat (pokud nehrabou jako lišky), je, když mláďata opouštějí hnízdo a hledají nové teritorium.
 

Hnízdění a cykly

Úspěšný rozvoj těchto hlodavců vychází z jejich ohromné reprodukční schopnosti. Pohlavní dospělosti dosahují hraboši již v jednom měsíci života. Vezměme si hraboše polního," vysvětluje Pablo Campano, manažer společnosti SARL Camporosa (distributor produktů Rodenator ve Francii a Španělsku), "samci jsou v průměru dospělí ve 30 dnech a samice ve 21 dnech. Pár je schopen mít 3 až 4 vrhy ročně. Doba březosti samic je 21 dní (v zimě o něco delší) a každý vrh má 2 až 12 mláďat. Pokud jsou podmínky pro vývoj příznivé, lze velmi snadno a rychle dosáhnout skutečného kalamitního ohniska.
 

Další vlastností hrabošů je, že vývoj jejich populace probíhá v neměnných cyklech. Každých 3 až 5 let u hraboše polního a spíše každých 5 až 6 let u hraboše zemního dosahují populace postupně vrcholu, poté náhle upadají a následně se pomalu obnovují. Jestliže známe poměrně dobře faktory, které podporují nárůst populací, ty, které vysvětlují fázi náhlého poklesu, jsou méně jasné, naznačuje Geoffroy Couval, vedoucí projektu ve Fredon Franche-Comté. Ve skutečnosti se jedná o multifaktoriální příčinu. Když se populace opravdu rozroste, nastoupí určitá forma samoregulace. Potravní zdroje již nestačí k uživení takové populace. Prostorová a potravní konkurence, predační tlak a parazitismus jsou různé faktory, které vysvětlují fázi úbytku. Zdá se například, že někteří specializovaní predátoři, jako jsou lasice, mohou v určitých případech přivést populaci kořisti téměř k vyhynutí; populace tohoto predátora pak následuje stejný osud. Alain Butet, vědecký pracovník CNRS a specialista na malí savce, k těmto poznámkám dodává: "V konečném důsledku však není důležitý cyklus (ten nemůžeme ovlivnit), ale především jeho intenzita. Všimli jsme si, že k největším rozptylům, a tedy i k největším ohniskům dochází vždy v příliš otevřeném terénu, v blízkosti otevřeného pole s trvalým rostlinným porostem.“

Faktory, které hraboše zvýhodňují

Faktorem, který nejvíce ovlivňuje úroveň populace hrabošů, je míra otevřenosti prostředí. Čím je prostředí otevřenější, tím je pro hraboše příznivější. Ve velmi zalesněném prostředí se tedy vyskytuje jen málo hrabošů polních a zahradních, ale čím je prostředí otevřenější, s menším počtem krajinných prvků, jako jsou háje, živé ploty a stromy, tím větší je riziko napadení těmito druhy. Nejhorším prostředím je "otevřené pole" zcela bez těchto prvků. Prostředí příznivé pro hraboše je prostředí bez ekologických koridorů zajišťujících volný pohyb a životní prostor volně žijících živočichů, mezi nimiž se bude vyskytovat mnoho přirozených predátorů. Pokud draví ptáci nenajdou místo k hnízdění, neusadí se. Pokud liška nenajde les nebo živý plot, kde by se mohla ukrýt, bude se méně odvažovat ven. Otevřenost krajiny závisí také na velikosti pozemků: čím jsou větší, tím méně dravců se odváží prozkoumat jejich vnitřek.

Druhým nejpříznivějším faktorem pro hraboše je trvalá přítomnost rostlinného pokryvu. Odborníci proto zdůrazňují význam poměru TTP/celková výměra. Čím vyšší je tento poměr (čím více TTP), tím příznivější je prostředí pro rozvoj škůdce (významný vliv je viditelný nad 65-70 %). Jestliže je důležitá hmota vegetace, je důležitá i její výška: čím je hustší a vyšší, tím je příznivější pro hlodavce, kteří v něm nacházejí snadnou potravu, životní prostor a ochranu před svými predátory. Pro dravého ptáka nebo lišku je skutečně obtížnější pohybovat se hustým a vysokým porostem.

Třetím nejvlivnějším faktorem je kvalita potravy nabízené hrabošům. Čím bohatší je potravní zdroj, tím je chutnější a tím vyšší je míra reprodukce. Příliš bohatý rostlinný pokryv na trávy tedy hrabošům příliš nesvědčí. Naopak, jakmile jsou do pokryvu zahrnuty i jiné rostliny, tím pro něj lépe. Velmi ceněné jsou bobovité rostliny, zejména pokud zaujímají stejný prostor několik let po sobě (vojtěška, jetel). Zdá se také, že řepku často napadají hraboši polní. Je to způsobeno především jejím strništěm, které při vysokém sečení a poměrně "tvrdém" rázu ptáky zraňuje a brání jim v činnosti.

Vliv mají i další faktory, ale v menší míře než předchozí tři. Jedná se samozřejmě o klima. Hrabošům méně vyhovují dlouhá období vlhka a zejména zatopené pozemky. Velmi chladné zimy nemusí mít nutně velký vliv. Sníh je chrání a mohou se i nadále pohybovat tím, že si pod ním dělají cestičky. Kombinace velmi nízkých teplot (zmrzlá půda) následovaná deštěm však může mít na populace decimující vliv.

Nezdá se, že by typ půdy měl významný vliv, kromě toho, že obecně vzato má hraboš polní o něco raději hlinito-vápenité půdy a hraboš zemní touží po chladnějších půdách. Na druhou stranu je zřejmé, že každé narušení půdy pro něj není příjemné. Poté už záleží na míře narušení a jeho četnosti, protože tyto malí hlodavci jsou schopni se velmi dobře přizpůsobit.

Ukazuje se, že ve prospěch hrabošů svědčí i přítomnost krtků a zejména jejich síť chodeb. Hraboši raději převezmou již vybudovanou síť chodeb, než aby vynakládali energii na její budování. Proto je běžné, že hraboši zabírají krtkům chodbičky a vyhánějí je pryč.

Regenerativní zemědělství může být hrabošům prospěšné

Vzhledem ke všem těmto faktorům je poměrně zřejmé, že regenerativní zemědělství je tak trochu na obtíž. Jelikož tři nejpříznivější faktory jsou:

1. Míra otevřenosti krajiny,
2. množství rostlinného pokryvu,
3. kvalita potravinových zdrojů.

A to včetně vysokého podílu vysoce chutných luštěnin, a zakládání meziplodinových směsí. Pokud se navíc v okolí vyskytují travní porosty nebo otevřené pozemky, může být situace skutečně problematická. Pokud jde o meziplodiny, často se zdůrazňuje jejich přínos pro biodiverzitu. Je to pravda, ale samozřejmě ne vždy úplně tak, jak bychom si přáli. A čím více jsou krycí plodiny druhově bohaté, s vysokým obsahem biomasy a čím více jsou udržovány během zimního období, tím více nabízíme hrabošům všechny podmínky, které potřebují k přežití a prosperitě. Je těžké vyhrát na všech frontách!
 

Prostředky dostupné v regenerativním zemědělství

Franche-Comté je jedním z regionů, které se problematikou hrabošů zabývaly nejvíce. V tomto regionu převažuje chov hospodářských zvířat, kde jsou travní porosty nedílnou součástí střídání plodin, a zemědělci se v minulosti potýkali se značným tlakem hrabošů polních. Několik studijních programů tak vedlo k vytvoření strategie známé jako "rozumná kontrola", jejíž účinnost je založena na zvýšeném dohledu nad územím a kolektivních a kontrolovaných akcích. "Problém hrabošů je multifaktoriální. Aby byla kontrola účinná, musí proto zahrnovat více prostředků", říká Geoffroy Couval. Zúčastnění aktéři v regionu proto vytvořily soubor nástrojů a několika metod. „Tyto metody jsou založeny na regulaci hrabošů aplikované již při nízké populaci" vysvětluje vedoucí projektu Fredon Franche-Comté. Uvědomili jsme si, že se zásahem nesmíme čekat, až bude populace hrabošů příliš velká. Musíme jednat téměř ihned, jakmile se objeví první známky výskytu. Mezi používané nástroje patří chemické návnady, dále také ochrana proti krtkům, ne proto, že krtek způsobuje významné škody, ale proto, že jeho síť tunelů nakonec slouží hrabošům. 

V rámci použití chemických návnad je v dnešní době hlavně používán přípravek STUTOX II (https://www.agromanual.cz/cz/pripravky/insekticidy/insekticid/stutox-ii). Ten je ale pro ptáky, ryby a další volně žijící živočichy velmi toxický. Pelety nebo zrní obsahující fosfid zinečnatý mohou přilákat zejména ptáky. Všechny návnady by měly být umístěny tak, aby byly mimo dosah domácích zvířat, dětí nebo necílových volně žijících živočichů.

Další metodou je zpracování půdy a zde je Fredon kategorický a vidí především orbu. Je však známo, že při minimalizaci je problém s hraboši méně výrazný než při striktním přímém setí a že zpracování půdy může mít významný vliv (aniž by se musel znovu vytahovat pluh...) G. Couval také uvádí věci na pravou míru: "S rozvojem minimalizace přemýšlíme o hledání alternativních metod zpracování půdy, zejména pro ty, kteří jsou v systému přímého setí. Řešením by mohlo být válcování. Zkoumá se to; cílem je pokusit se tímto typem nářadí reprodukovat šlapání dobytka, které hraboši nemají příliš v oblibě.“ (Tuto metodu jsme osobně probírali se zemědělci ve Francii v regionu Champagne a osvědčila se jim. Pozn.př.)

Instalace bidýlek (a proč ne také hnízdních budek) se jeví jako nezbytný prvek pro kompenzaci nedostatku přirozených hnízdišť. Jediné bidýlko na poli nestačí. Odborníci doporučují, aby se bidýlka umisťovala každých 200 až 300 metrů na pozemcích, kde nejsou žádná přírodní. Především by neměly být všechny ve stejné výšce. Za předpokladu, že je možné se kolem nich volně pohybovat se zemědělskou technikou, je minimální výška bidýlka 1,50 m. Některé druhy budou preferovat tuto velikost, jiné vyšší. Používané bidýlko má u své základny hromádky "trusu" a vývržky, které jsou charakteristické pro potravní zvyklosti dravců. Pro více informací : https://www.myslivost.cz/Pro-myslivce/Ze-zivota-myslivcu/Berlicky-pro-dravce-a-sovy

Opětovné přilákání predátorů

Vaší nejúčinnější a dlouhodobou zbraní je přirozená predace. Vypíchnuli bychom slova zemědělce praktikujícího minimalizaci, Philippa L'Hoteho z Meurthe-et-Moselle: "Problém hrabošů jsem vyřešil instalací bidýlek pro dravé ptáky v místech, kde se na jaře hraboši silně vyskytují. Bylo by také dobré přestat střílet lišky na potkání. Nedává to smysl: lišky zlikvidujeme a pak musíme trávit myši...". Umožněte tedy na svých polích pohyb přirozených predátorů (nejlepší by samozřejmě bylo dělat to ve větším měřítku): nastolí se příznivá rovnováha omezující populace hrabošů pod přijatelnou mez.

Vždy se budou vyskytovat vrcholy populace, jelikož fenomén cyklu je tomuto druhu vlastní, ale extrémy budou tlumenější. Přilákání predátorů znamená „uzavření“ otevřených polí znovuzavedením krajinných prvků, jako jsou živé ploty, stromy a háje. Zejména živé ploty fungují jako ekologické koridory a umožňují některým predátorům pohybovat se pod úkrytem. Mohou také nabídnout alternativní zdroj potravy, když je populace hrabošů nedostatečná (např. bobule). Vytvořením mýtinových svahů v živých plotech nebo hájích podpoříme usídlení drobných predátorů jakou jsou lasice.

Instalace bidýlek (a proč ne také hnízdních budek) se jeví jako nezbytný prvek pro kompenzaci nedostatku přirozených hnízdišť. Jediné bidýlko na poli nestačí. Odborníci doporučují, aby se bidýlka umisťovala každých 200 až 300 metrů na pozemcích, kde nejsou žádná přírodní. Především by neměly být všechny ve stejné výšce. Za předpokladu, že je možné se kolem nich volně pohybovat se zemědělskou technikou, je minimální výška bidýlka 1,50 m. Některé druhy budou preferovat tuto velikost, jiné vyšší. Používané bidýlko má u své základny hromádky "trusu" a vývržky, které jsou charakteristické pro potravní zvyklosti dravců.

Malá historka, kterou vyprávěl Victor Leforestier, je úsměvná, ale zřejmě účinná: jeden jeho známý zemědělec praktikující no-till v regionu Eure-et-Loir si uvědomil, že draví ptáci využívají jeho zavlažovací zařízení jako bidlo. Přes zimu jej proto přemístil na pozemek, aby lépe zvládl problémy s hraboši. To je docela chytré řešení.

V neposlední řadě je opravdu důležité hlídat okraje polí. I když nám okraje pomáhají s rozvojem funkční biodiverzity, často hostí první hnízda hrabošů. Proto je vhodné je pravidelně udržovat, a co nejrychleji zachytit první ohniska. Při údržbě těchto mezí upřednostňujte období hnízdění ptáků (někteří z nich hnízdí na zemi, mezi trávou). Nic vám samozřejmě neumožní populaci hrabošů zcela vyhubit. A je přirozeně nutné udržovat malou souvislou populaci, aby se predátoři v území udrželi. Boj proti hrabošům proto vyžaduje mnohovrstvou ochranu. První z nich, a na tom opravdu trváme, je umožnit predátorům těchto hlodavců snadnější a klidnější práci v přívětivějším prostředí. Za druhé, vývoj populací hrabošů se řídí cykly, proto pravidelně pozorujte své pozemky a zejména okraje polí. "Polevení ostražitosti znamená zaručenou invazi," říká správně Jacques Charlot, z regionu Indre.

Zavedením několika souběžných opatření, která hlodavcům neprospívají, by se problém měl brzy přestat vyskytovat.